Boris Claudio Schifrin, známější pod uměleckým jménem Lalo Schifrin, se narodil 21. června 1932 v argentinském Buenos Aires. Jeho umělecká dráha, která započala již v raném dětství pod vedením prvního učitele klavíru Enriqueho Barenboima, se rozprostírá přes více než sedm dekád a zahrnuje rozsáhlou tvorbu pro film, televizi i koncertní sály. Otec Luis Schifrin, první houslista a dirigent Filharmonického orchestru Buenos Aires, položil základy hudebního vzdělání, zatímco matka jej ovlivnila v širokém spektru kulturních vlivů.
Po studiích klavíru u Andrease Karalise a kompozice u Juana Carlose Paze se Schifrin v roce 1952 vydal do Paříže, kde úspěšně složil přijímací zkoušky na prestižní Conservatoire national supérieur de musique et de danse de Paris. Zde denně docházel k Olivieru Messiaenovi. Pařížská léta byla pro něj nejen obdobím intenzivního studia, ale také profesního růstu. V noci působil jako pianista v jazzových orchestrech, včetně proslulého Le Club Saint Germain, a zároveň se etabloval jako skladatel pro label Eddie Barclay a hudební aranžér pro RCA France. Jeho hudební aktivity ve Francii významně přispěly k jeho rozvoji jako všestranného umělce.
V roce 1956 se Lalo Schifrin vrátil do Argentiny, kde ve svých čtyřiadvaceti letech založil vlastní jazzový orchestr s hudebníky jako Gato Barbieri. V tomto období také složil hudbu pro dva argentinské filmy, z nichž jeden, „El Jefe“, získal ocenění. Jeho talentu si všiml legendární trumpetista Dizzy Gillespie, který ho v roce 1956 pozval do USA. Po návratu do Argentiny se Schifrin v září 1958 natrvalo přesunul do Spojených států. V letech 1960 až 1962 působil jako pianista v Gillespieho kvintetu a skládal a aranžoval pro jeho velké formace, jako například „Gillespiana“ a „The New Continent“. Následně pracoval pro orchestr Xaviera Cugata jako pianista a aranžér, přičemž jeho latinsky laděná hudba získávala na popularitě.
Schifrinův přesun do Hollywoodu koncem roku 1963 znamenal klíčový zlom v jeho kariéře. Po spolupráci s Verve Records, kde aranžoval pro hvězdy jako Stan Getz, Count Basie a Sarah Vaughan, a po doporučení Arnolda Maxima začal skládat pro MGM. Jeho filmová hudba k filmu „Les Félins“ z roku 1964 se stala pro jeho filmovou kariéru zásadní. Od roku 1965 složil hudbu k více než stovce filmů a téměř devadesáti televizním seriálům a filmům. Jeho styl, který Le Monde popsal jako schopnost adaptace na scénu a atmosféru, ho učinil mistrem zejména v kriminálních a špionážních žánrech. Mezi jeho nejznámější díla patří ikonická znělka seriálu „Mission Impossible“ z roku 1966, hudba k seriálu „Mannix“ (1967), k filmu „Luke la main froide“ (1967), za který získal nominaci na Oscara, a k legendárním snímkům jako „Bullitt“ (1968) a série „LInspecteur Harry“ (od roku 1970). Jeho hudba zazněla i ve filmech Bruce Leeho („Opération Dragon“, 1973) a v trilogii „Rush Hour“ (1998, 2001, 2007).
Kromě filmové a televizní tvorby se Lalo Schifrin věnoval i symfonické hudbě. Od 60. let skládal symfonie a od 80. let se této oblasti věnoval intenzivněji, přičemž vytvořil přes šedesát symfonických děl, včetně „Invocations“, „Concerto pour contrebasse“ a „Pulsations“. Režíroval a dohlížel na koncerty v předních světových metropolích, jako jsou Paříž, Londýn a Los Angeles. Jeho zájem o etnomuzikologii se projevil v albu „Cantos Aztecas“ z roku 1988, kde s Plácidem Domingem zpíval v nahuatlu. Mezi lety 1994 a 2000s vydal sedm alb ze série „Jazz Meets the Symphony“. V roce 1998 aranžoval koncerty „Les Trois Ténors“ a v roce 2018 složil skladbu pro mandolínu a orchestr na žádost Vincenta Beer-Demandera.
Lalo Schifrin byl dvakrát ženatý. Z prvního manželství má dvě děti, Williama (scénárista) a Frances (stylistka). V roce 1971 se oženil s Donnou, se kterou má syna Ryana (scénárista a režisér). V současnosti žije v Beverly Hills. Jeho dílo bylo mnohokrát oceněno, včetně „Oscar dhonneur“ v roce 2018, čtyř cen Grammy (z 19 nominací) a hvězdy na Hollywood Walk of Fame od roku 1988. V listopadu 2016 obdržel titul Commandeur de lOrdre des Arts et des Lettres. Jeho hudba, která ovlivnila generace umělců, včetně samplování v 90. letech, a která se objevila i ve videohře „Tom Clancys Splinter Cell: Pandora Tomorrow“ (2004), je dodnes živá a inspirativní. Lalo Schifrin zemřel 26. června 2025 v Los Angeles. Jeho autorská tvorba, čítající přes 250 skladeb, a jeho přínos k hudbě zůstávají nesmazatelnou součástí světové kultury.
Little Caprice matka
Jeremy Soule
Vlasta Kahovcová životopis
Jiří Šust
Batůžkář přesný výraz
Lisa Gerrard
Thomas Anders wikipedie
Jón ór Birgisson
Ezop kdo to je?
Juki Kadžiura