Jóhann Gunnar Jóhannsson se narodil 19. září 1969 v Reykjavíku na Islandu. Jeho hudební dráha začala v pozdních 80. letech, kdy se stal součástí islandské hudební scény. Jeho raná tvorba byla ovlivněna shoegaze žánrem, což se projevilo v jeho první kapele Daisy Hill Puppy Farm. Později se podílel na dalších hudebních projektech, jako byly Olympia, Unun a HAM, kde působil jako kytarista a producent. V roce 1999 spoluzaložil Kitchen Motors, organizaci, která fungovala jako think tank, umělecká organizace a hudební vydavatelství, což svědčí o jeho širším zájmu o hudební a umělecký svět.
Jeho sólová kariéra odstartovala v roce 2002 vydáním alba „Englabörn“. Jóhann Jóhannsson byl známý svým jedinečným přístupem ke kompozici, který mistrně propojoval tradiční orchestrální prvky s moderními elektronickými zvuky. Využíval především klavír a pozoun jako své hlavní nástroje, ale jeho hudba často zahrnovala širokou škálu zvukových textur. Jeho diskografie zahrnuje řadu oceňovaných sólových alb, včetně „Virulegu Forsetar“ (2004), „IBM 1401, A Users Manual“ (2006), „Fordlandia“ (2008), „And in the Endless Pause There Came the Sound of Bees“ (2009), „End of Summer“ (2015) a „Orphée“ (2016). V roce 2016 začal spolupracovat s prestižním vydavatelstvím Deutsche Grammophon.
Významnou částí jeho umělecké dráhy byla tvorba filmové hudby. Jeho kompozice zazněly ve filmech jako „Prisoners“ (2013), „Sicario“ (2015), „The Theory of Everything“ (2015) a „Arrival“ (2016). Za svou práci na filmu „The Theory of Everything“ získal Zlatý glóbus a byl nominován na Oscara. Další jeho filmové a televizní projekty zahrnují „Dís“ (2004), „Svartir englar“ (2007), „Personal Effects“ (2009), „The Miners Hymns“ (2011), „Free The Mind“ (2012), „Copenhagen Dreams“ (2012) a „McCanick by John C. Waller“ (2014). Jeho hudba byla použita i v posmrtně dokončených filmech „Mary Magdalene“, „Mandy“ a „Last and First Men“, kde se rovněž uplatnil jako režisér. Jeho poslední filmovou prací, na které se podílel, byl „The Mercy“.
Jóhann Jóhannsson byl také aktivní v oblasti divadelní a taneční tvorby. Složil hudbu k řadě her, například „Margrét Mikla“ (1996), „Vitleysingarnir“ (2000), „Fireface“ (2000) a „Englabörn“ (2001). V oblasti současného tance spolupracoval s Ernou Ómarsdóttir na projektech „IBM 1401, a Users Manual“ (2002) a „Mysteries of Love“ (2005). Jeho umělecké aktivity přesahovaly pouhou hudbu, jak dokazuje jeho režijní debut s filmem „Last and First Men“, který měl premiéru v roce 2017.
Během své kariéry spolupracoval s mnoha významnými umělci a soubory, včetně režisérů jako Denis Villeneuve a James Marsh, hudebníků jako Tim Hecker, Hildur Gunadóttir, Jaki Liebezeit a Marc Almond, a těles jako ACME (American Contemporary Music Ensemble) a Roomful of Teeth. Jeho rodiči byli Jóhann Gunnarsson a Edda Thorkelsdóttir. Měl dceru Karolinu Jóhannsdóttir, která žije v Kodani. Jóhann Jóhannsson zemřel 9. února 2018 v Berlíně ve věku 48 let na srdeční selhání, jehož pravděpodobnou příčinou byla smrtelná kombinace kokainu a léků proti chřipce.
Diabetolog význam slova
Jan P. Muchow
Eduard VII wiki
Jan Klusák
Luciano Pavarotti wikipedie
John Murphy
Pavel Sedláček kdo to je?
Lorne Balfe
Leona Gyöngyösi wikipedie
Juki Kadžiura